Jdi na obsah Jdi na menu
 


HISTORIE PLEMENE HOVAWART            

           Středověký název plemene vypovídá zároveň o jeho původu i využití. Jde o německé složené slovo z výrazů Hof-dvůr a warten-hlídat, což znamená označení pro hlídače dvorů, hlídacího psa zemědělských usedlostí apod. Poprvé se tento výraz objevil v roce 1280 v právním spise Sachsenspiegel, kde za zabití tohoto psa byla stanovena pokuta. Později se tento název vyskytuje v literatuře ze 13. a 14. století zároveň s vyobrazením a popisy.

    V roce 1473 vyšlo přírodovědecké dílo Heinricha Mynsingera, v němž autor zařazuje hovawarta mezi pět ušlechtilých plemen psů a staví ho na úroveň psů loveckých a chrtů. Zároveň však uvádí, že se hovawarta mimo jiné používá k vystopování zločinců. Plemeno středověkého hovawarta bylo časem pokládáno již za zaniklé.

    Začátkem tohoto století si však někteří kynologičtí odborníci povšimli, že ve vysokohorských údolích v různých částech Evropy se vyskytují psi, kteří jsou značně podobní oněm středověkým hlídacím psů. Využití tohoto poznání však dozrálo až po první světové válce. Našlo se několik nadšenců, kteří se ujali regenerace ve snaze přiblížit se původnímu prototypu středověkého hovawarta. Ověřili si, že se ve vysokohorských údolích vyskytují psi původního zjevu a to zvláště v Alpách, Dalmácii, Jugoslávii, Maďarsku, Pyrenejích, rumunských Karpatech, v oblasti Transylvánských Alp a dokonce v okolí Káhiry. Reginald Grimer vyslovuje názor, že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který se výrazně prosazuje, jestliže se mezi sebou kříží různá plemena i kříženci.

     Hovawart je tedy plemeno velmi staré, které se vyskytovalo převážně v selských usedlostech, zvláště na samotách vysokohorských údolí, a proto ušlo pozornosti vzdělaných vrstev a zdánlivě se ztratilo. Okolnost, že hovawart zůstával dlouho bez širšího zájmu, měla svou výhodu, neboť ušel přeformování v důsledku módních vlivů a tak se udržel ve své původní povaze a zachoval si znaky, kterými se kdysi vyznačoval.

     Vlastní čistokrevný chov začal v roce 1922 a jako plemeno byl hovawart oficiálně uznán v roce 1937. Plemenná kniha byla založena rok předtím. Tehdy se také započalo s bonitacemi. Pro chov bylo původně vybráno několik selských psů, kteří se nejvíce přibližovali původní představě. Při regeneračním zušlechťování byl vzat v úvahu také staroněmecký ovčák, kuvasz a leonbergr (novofundlák, bernardýn). Myšlenkovým tvůrcem plemene byl chovatel König, ale k vytvoření a upevnění žádoucího typu přispěl významnou měrou Alwin Busch z Bioritzu se svým psem Castorem Mayer - Buschem.

     Když se po delší době, ve které významnou roli hrály i obchodní a finanční zájmy, sjednotil názor na zevnějšek, zůstal nevyřešen druhý problém a to, zda hovawart má být psem společenským nebo pracovním. Prozíravější chovatelé nakonec prosadili názor, že má-li mít plemeno budoucnost, musí být hovawart psem pracovním, psem povahově pevným, schopným obráncem a strážcem a výborným hlídačem - jak to nakonec vyplývá již z jeho názvu. Formálně ve stanovách chovatelského spolku byly cíle vyjádřeny jasně. Spolek má podporovat vrozené, vysoce hodnotné vlastnosti hovawarta a usilovat o jejich vylepšování přísným chovatelským výběrem a podporovat snažení, aby hovawart dosahoval co nejlepších výkonů jako pes obranný, policejní, stopař i jako pes slepecký a pastevecký. Hned v úvodu stanov tedy byly určeny dva základní cíle - přísný chovatelský výběr a pracovní výkonnost, aby se hovawart stal i psem služebním.           

    Cesta k uskutečnění těchto záměrů však narazila na rozdílné postoje. Názorová krystalizace, která u chovatelů probíhala po druhé světové válce v hledání správné metody chovu ve vztahu k dědičnosti exteriéru a povahy, byla žhavým tématem řadu let. V zemi původu bylo od 1.1.1960 stanoveno, že k chovu jsou připuštěni jen psi se zkouškou z výkonu. V r.1964 bylo plemeno uznáno za služební, když předtím více jak 100 hovawartů složilo různé druhy zkoušek. Ustanovení plemene jako služebního uvádí i standard FCI č.190/b z 23. 5. 1973. V roce 1967 bylo konstatováno, že plemeno je již velmi dobře prošlechtěno a dokonce, že u jedinců stejného zbarvení je pro diváka neobyčejně obtížné jednotlivé jedince od sebe odlišit. V témže roce byla zavedena přísná kontrola dysplazie. V současné době v řadě zemí zařazují do chovu jen jedince s negativním výsledkem vyšetření DKK.

    Hovawart není doposud příliš rozšířen. Vyskytuje se nejvíce v Německu. Odtud se dostali hovawarti i k nám. První vrh štěňat byl u nás registrován v chovatelské stanici "z Páralovy zahrady" v Kroměříži dne 10. 3. 1986 od plavé fenky Lima vom Elbflorenz. Lima byla, ale až v pořadí druhou fenou v uvedené chovatelské stanici - tou první byla Fee vom Siegfriedshof, která byla přes 15 let (!) milou společnicí svého majitele. Oblíbenost hovawartů je stále dosti vysoká. Jejich majestátní vzhled s harmonickou stavbou těla, krásnou dlouhou srstí, jiskřivým a pozorným pohledem uspokojí i člověka s velmi vyvinutým estetickým smyslem.

zdroj: stránky HW klubu ČR

 

 

STANDARD PLEMENE HOVAWART


Země původu: Německo
Použití: pracovní pes
Klasifikace: skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi, sekce 2.2 molossoidní plemena horského typu, se zkouškou z výkonu

 

Krátký historický náhled

Hovawart je velmi staré německé pracovní plemeno. Jméno plemene pochází ze staré němčiny (středoněmčiny): „Hova“ znamená dvůr a „wart“ je výraz pro hlídače. Od roku 1922 bylo obnoveno šlechtění hovawarta, bylo využito psů podobného typu, který byl chován na místních farmách. V raných dobách šlechtění byli hovawarti kříženi s německými ovčáky, novofoundlandskými psy, leonbergery, a dalšími plemeny. Díky pečlivému přístupu k výběru psů ke šlechtění byl uchován původní pracovní typ psa.

V zemi původu hovawarta byla věnována značná pozornost výběru psů s ohledem na jejich zdraví. Zejména výskyt dysplazie kyčelního kloubu byl snížen na minimum díky desítkám let výběru psů bez tohoto nežádoucího znaku. Lze předpokládat, že všechny kluby chovatelů hovawarta v ostatních zemích se rovněž zaměřily na sledování tohoto primárního cíle.

 

Celkový vzhled hovawarta

Hovawart je silný, středně velký pes poněkud prodlouženého rámce, dlouhosrstý, využívaný jako pracovní plemeno. Pohlavní dimorfismus je velice výrazný, zejména ve tvaru hlavy a ve stavbě těla.

 

Důležité poměry hovawarta

Délka těla by měla dosahovat nejméně 110 až 115% výšky v kohoutku.

 

Povaha hovawarta

Uznávaný pracovní pes se širokou škálou využití. Pes milé a vyrovnané povahy, s výrazným protektivním a bojovým instinktem. Je sebevědomý, dokáže dobře snášet stresové situace, středně temperamentní a má velmi dobrý čich. Vyvážené tělesné proporce a oddanost k rodině jej spolu s jeho povahou a schopnostmi předurčují jako vynikajícího společníka, hlídače, ochránce, také však ke stopování a záchranářským činnostem.

 

Hlava

Nosní hřbet je rovný a paralelní s rovinou temene hlavy. Tlama a lebka jsou přibližně stejné délky. Kůže na hlavě všude těsně přiléhá.

 

Mozkovna

Lebka: Silná hlava má široké, klenuté čelo.
Stop: Dobře patrný.

 

Obličejová část

Nos: Dobře vyvinuté nozdry. U černých psů a černých se znaky je pigmentace černá. Pigmentace u plavých je černá, proměnlivý nos je však přípustný.
Tlama Silná, při pohledu shora a ze strany se mírně zužuje.
Pysky: Pysky dobře přiléhají.
Zuby: Chrup je úplný, 42 zubů podle zubního vzorce. Silné zuby stojí svisle v čelistech. Skus je nůžkový, klešťový skus je přípustný.
Oči: Oči jsou oválné, nesmí ani příliš vystupovat ani být hluboko uloženy. Barva je tmavě až středně hnědá. Oční víčka těsně přiléhají.
Uši: Převislé uši trojúhelníkového tvaru s lehce zakulacenými špičkami volně přiléhají. Jsou nasazeny vysoko a daleko od sebe, takže opticky rozšiřují horní část hlavy. Délkou dosahují alespoň ke koutkům pysků. V klidu přiléhají ploše, při pozornosti mohou být neseny mírně dopředu. Přední okraj uší leží přibližně uprostřed mezi okem a týlním hrbolem.

 

Krk

Silný krk je středně dlouhý, kůže těsně přiléhá.

 

Tělo

Hřbet: Hřbet je rovný a pevný.
Bedra: Bedra jsou silná, mírně delší než záď.
Záď: Záď je mírně spáditá, středně dlouhá.
Hruď: Hruď je široká, hluboká a mohutná.

 

Ocas

Ocas je bohatě osrstěný a sahá pod hlezna, ne však až k zemi. Podle nálady psa je nesen ohnutý nad hřbetem a nebo volně svěšený. Končetiny

 

Hrudní končetiny

Hrudní končetiny jsou silné a při pohledu zepředu i ze strany jsou rovné a svisle postavené.
Lopatky: Lopatky jsou velmi dobře osvalené, dlouhé a šikmo uložené.
Nadloktí: Nadloktí je dlouhé, těsně přiléhající k tělu.
Lokty: Lokty přiléhají k hrudnímu koši.
Zápěstní kloub: Zápěstní kloub je silný.
Nadprstí: Nadprstí je mírně šikmo postavené.

 

Pánevní končetiny

Pánevní končetiny jsou silné, při pohledu zezadu kolmo postavené. Jsou dobře zaúhlené.
Lýtko a stehno: Velmi dobře osvalená.
Hlezenní kloub: Hlezenní kloub je silný a nízko položený.

 

Tlapky

Tlapy jsou kruhové, silné a kompaktní. Prsty jsou klenuté a těsně přiléhající. Paspárky se odstraňují, s výjimkou zemí, kde je to zakázáno zákonem. Drápy jsou u černých a černých se znaky černé, u plavých psů mohou být méně pigmentovány.
 

Pohyb

Při všech druzích pohybu jak při pohledu zepředu tak i zezadu, je pohyb přímočarý a prostorný. Prostorný klus vychází z dobrého posunu zadních končetin.

 

Kůže

Kůže celkově dobře přiléhá. U černých psů a černých se znaky má tmavomodré zbarvení, u plavých psů je většinou narůžovělá.

 

Osrstění

Srst: Bohatá dlouhá srst je lehce zvlněná, přiléhavá, s menším podílem podsady. Srst je delší na hrudi, břiše, zadní části hrudních i pánevních končetin a na ocase. Na hlavě a na přední straně končetin je srst krátká. Srst je uzavřená.

 

Barva

Existují tři barevné variety: černá se znaky, černá a plavá.
Černá se znaky: Srst je černá a lesklá, barva znaků je středně plavá. Na hlavě začínají znaky pod nosním hřbetem a dosahují kolem koutků tlamy až k hrdlu. Znaky nad očima ve tvaru teček jsou zřetelně viditelné. Znak na hrudi sestává ze dvou vedle sebe ležících skvrn, které mohou být spojené. Na předních končetinách dosahují znaky při pohledu ze strany od prstů zhruba až k zápěstnímu kloubu a na zadní straně se v úrovni loktů zužují. Na předních končetinách začínají při pohledu ze strany znaky na prstech a táhnou se k nadprstí a v úrovni loktů se vzadu zužují, až vymizí. Znaky na zadních končetinách při pohledu ze strany tvoří pod hlezny široký pruh, nad hlezny již jen úzký proužek; na přední straně dosahují až do výše břicha. Znak se vyskytuje také pod kořenem ocasu. Na všech partiích těla jsou znaky jasně ohraničené. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, pyscích a polštářcích tlapek je černá.
Černá: Srst je černá a lesklá. Ojedinělá malá bílá skvrna na hrudi stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, pyscích a polštářcích tlapek je černá.
Plavá: Srst je středně plavá, lesklá, zesvětluje směrem ke končetinám a k břichu. Ojedinělá malá bílá skrvna na hrudi stejně tak jako jednotlivé bílé chlupy na prstech a na konci ocasu jsou přípustné. Pigmentace na víčkách, pyscích a polštářcích tlapek je černá.

 

Velikost

Výška v kohoutku:
Psi od 63 do 70 cm.
Feny od 58 do 65 cm.

 

Vady

Každá odchylka od výše uvedených bodů musí být brána jako chyba, jejíž vážnost by měla být stanovena v poměru k velikosti odchylky a vzhledem k jejímu vlivu na zdraví a celkový stav psa.

 

Vylučující vady

Celkový vzhled
* Hovawarti, kteří fenotypově neodpovídají plemeni.
* Feny se silně samčím výrazem.
* Psi se silně samičím výrazem.

Důležité proporce
* Značné odchylky od proporcí uváděných ve standardu.

Chování / Temperament
* Psi agresivní, bázliví, s reakcí na střelbu nebo letargičtí.

Hlava
* Chybějící stop.
* Modré nebo "břízové" oko (nestejně barevná duhovka, skvrny).
* Vzpřímené, klopené, růžicovité nebo odstávající uši.
* Předkus, podkus nebo křížový skus.
* Chybějící více než 2 zuby ze 4 zubů P1 nebo 2 zubů M3, nebo chybějící jakýkoli jiný zub.

Krk
* Výrazný lalok nebo velmi volná kůže na hrdle.

Tělo
* Silně prohnutý hřbet nebo "kapří" hřbet.
* Úzký nebo sudovitý hrudník.
* Anomálie ocasu, příliš krátký nebo výrazně zatočený ocas.

Končetiny
* Silně přestavěná záď.

Srst
* Převládající kudrnatá srst (lokny).

Barva
* Barvy jiné než popsané ve standardu, například modrošedá, vlčí zbarvení, hnědá, bílá, strakatá, plavá s popelavým nádechem nebo převládající melír.
* Bílé skvrny. Jednotlivé bílé chlupy na vnitřní straně stehen nemají vést k vyloučení z chovu.
● Černá se znaky
* Šedé nebo hnědé skvrny mimo znaky dle standardu.
* Převažující podsada jiné než černé barvy.
* Převažující šedá nebo bělavá barva ve znacích.
● Černá
* Šedé nebo hnědé skvrny.
* Převažující podsada jiné než černé barvy.
● Plavá
* Jednotlivé bílé chlupy na hřbetě nosu nemají vést k vyloučení z chovu.
* Pouze červenoplavá barva bez zesvětlení.
* Bělavě plavá barva a to i na uších.
* Zřetelné bílé znaky.
* Tmavé skvrny nebo tmavá maska.

Velikost
* Výška nižší než je uvedeno ve standardu.
* Výška vyšší o více než 3 cm než je uvedeno ve standardu.

Psi, kteří zjevně vykazují fyzické abnormality nebo poruchy chování, musí být diskvalifikováni.
Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

zdroj: stránky HW klubu ČR

POVAHA

        Hovawart má řadu charakteristických zvláštností a povahových projevů. Je to dílem tím, že u něho nedošlo k "přešlechtění" a tak si zachoval dokonce i reakce psům původní a dílem důsledným uplatňováním od prvopočátku jasně formulovaného chovatelského záměru [cíle].

   Hovawart se standardně vyvinutými vlohami a správně vychovaný se vyznačuje následujícími povahovými vlastnostmi. Povaha hovawarta je především opravdu přesným odrazem českého překladu názvu plemene. Ve svém území je i bez jakéhokoliv výcviku výborným hlídačem, který ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého a v případě nutnosti je ochoten i nekompromisně zasáhnout. Přitom však je schopen i jakéhosi "vyhodnocování" situace - např. zbytečně neštěká jako odpověď na štěkot psů v blízkém okolí, dělá jako by si nevšímal cizích lidí ve svém teritoriu za přímé účasti svého pána apod.

   Hovawart má mimořádnou vazbu na rodinu, kterou považuje za svou "smečku" a proto jí hlídá a ochraňuje. Proto i psi, kteří jsou trvale ustájeni venku by měli mít úzký kontakt se členy rodiny, čímž se u nich ještě prohloubí "smečkový" pud. Pro ilustraci jeden příklad. Kdykoliv jdeme v létě s rodinou do lesa na houby a vezmeme s sebou naši Ambru, nastává stejný obraz. Jakmile se po lese rozptýlíme, Ambra ihned zpozorní a po celou dobu revíruje mezi jednotlivými členy rodiny, aby se neustále přesvědčovala zda jsme všichni a zda je vše v pořádku. Když se opět všichni sejdeme projevuje velkou radost, že "smečka" je opět pohromadě.   

   Cennou devizou hovawartů je jejich velmi snadná ovladatelnost a to i přes jejich značný temperament. To ocení nejen výcvikáři, ale zejména ti, kdo si chtějí pořídit hlídacího psa a nemají dosud žádné zkušenosti s výcvikem psů.

   Vůči cizím lidem se hovawart mimo své teritorium chová s odstupem, nedůvěřivě, ovšem v žádném případě je nenapadá. Ba naopak lze konstatovat, že jeho práh dráždivosti je poněkud výše, jako by si byl vědom své síly, kterou však nikdy nezneužívá. To vypadá jako by byl vždy "nad věcí".

   Je tedy velmi povahově vyrovnaný, ale také citlivý na zacházení. Je dobré navázat s ním spíše "rovnoprávně" partnerský vztah, na základě něhož ochotně, rád a trvale respektuje své postavení i veškeré požadavky. Negativně však reaguje (přestává komunikovat) na hrubé a násilné zacházení. Je to psí aristokrat.

   Shrneme-li tedy, je hovawart výborný hlídač, ale i vynikající společník, příjemný domácí pes a průvodce. Jeho majestátní vzhled i povaha, dlouhá krásná srst, temperament se snadnou ovladatelností uspokojí i velmi náročného člověka s vysoce vyvinutým estetickým smyslem.

zdroj: stránky HW klubu ČR

 

PÉČE   

      Vzhledem k tomu, že jde o psa mimořádně odolného vůči povětrnostním vlivům nevyžaduje žádnou zvláštní péči a je spíše žádoucí jeho celoroční odchov venku. Hovawarta lze však chovat i v bytě, ale jen za předpokladu denní možnosti dostatečného pohybu venku.

   Zejména v mládí je výhodné (pro utváření tělesné stavby) zabezpečit hovawartu dostatek pohybu a později (když je základní stavba kostry dokončena) i např. běh u kola a plavání.

   Zásady výživy jsou stejné jako obecná pravidla pro výživu velkých psů - tedy ani zde žádné zvláštní požadavky.

   Rovněž krásná dlouhá srst nevyžaduje zvláštní péči. Žádné koupání, jen občasné pročesávání. Četnost česání je třeba zvýšit pouze v období línání a pokud se srst nadměrně znečistí, například bodláčím, protože i hovawart v bahnitém kabátu, jakmile důkladně oschne, stačí aby se důkladně oklepal a zase se bude lesknout. V podsadě se samozřejmě nějaký prach udrží, ale to spraví pouhá přírodní koupel, kterou mimochodem hovawart velmi miluje. Jeho srst je také někdy nazývána jako „vlčí“. Veterinární péče je samozřejmě kapitola jiná.

zdroj: stránky HW klubu ČR

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA